NEMÁM RÁD MARODY

Napsal Penzista.bloger.cz (») 16. 5. 2007, přečteno: 678×
Pod tímto titulkem jsem si dnes přečetl v rubrice Hydepark deníku DNES úvahu výkonného řiditele Svazu zdravotních pojišťoven Jaromíra Gajdáčka, která mne svým obsahem velmi zaujala. Autor na začátku píše: „Při pročítání článků MF DNES o zkušenostech pacientů s neochotou lékařů mne napadl vtip, který se kdysi vyprávěl a je dodnes aktuální: Pacient přijde k lékaři na pohotovost a ten se na něj nesmírně mračí. Pacient ve snaze odlehčit situaci říká: „Pane doktore, já vím, že je pozdě a že jdu nevhod, ale proč se tak strašně mračíte?“ Doktor odpovídá: „Nemám rád lidi, a ty nemocné už vůbec ne.“ Přesto jsem přesvědčen, že v Česku je drtivá většina slušných lékařů a sester.“ a ptá se „Kde však jsou příčiny toho, že lékaři někdy reagují podrážděně?“

S jeho odpověďmi lze souhlasit. Avšak na jednu závažnou příčinu problémů současného zdravotnictví zapomněl. Tu velmi přesně vyjádřil profesor Pafko v tomtéž deníku, v rozhovoru s Michaelou Jílkovou, slovy: „Zdravotnický systém za 17 let nebyl schopen reflektovat společenskou změnu, kdy došlo k diferenciaci mezi schopnými a neschopnými. Schopní se časem stali bohatými a neschopní chudými. Zdravotnictví se však stále potácí v jakémsi socialismu a nereflektuje společenské změny. Jenom idiot si může myslet, že člověk, který do nemocnice přijede v mercedesu za tři miliony, si oblékne pyžamo a bude se chovat stejně jako člověk, který přijel tramvají. Takový člověk, když je nemocný, si vždycky někoho najde, koho obálkou pod stolem zkorumpuje. Aby dosáhl toho, na co v dané chvíli ten systém stěží má.“ a dále říká: „Nejdřív by se mělo stanovit, co jsme schopni pokrýt ze všeobecného zdravotního pojištění, tedy ten standard. A potom ten nadstandard, který si bude moci pacient koupit.“ a dodává: „Když požádáte odborníka, aby vám řekl, co považuje za standardní, tak každý napíše to nejlepší. Jenomže tato společnost na to nemá. Standard je možné vytvořit tak, že pojišťovna řekne, kolik se ročně dá na chirurgii, gynekologii, neurochirurgii a tak dále. Až vám vyjde, kolik jsme třeba udělali za rok žlučníků, a řekne se – pane profesore, na operaci žlučníku to vychází, že můžeme dát maximálně 5800 korun. Vytvořte mi na to standard. Tomu rozumím. Nerozumím standardům, o které se neustále pokouší ministerstvo a které nemají ekonomický blok.“

Podle mne má profesor Pafko naprostou pravdu. Pokud nebudou stanoveny standardy a lékař i pacient nebude vědět na co je nárok v rámci zdravotního pojištění bezplatně a na co je nutné si připlatit, potom bude ve zdravotnictví nepořádek a pokvete korupce. Zajímavé je, že v některých případech jsou standardy už dnes stanoveny. Např. je přesně stanoveno v jakém časovém intervalu má pacient nárok na bezplatné vydání kompenzačních pomůcek či do jaké výše je pojišťovny hradí (některé zcela, některé z části a některé vůbec). Jsou i vyšetření, která pojišťovny nehradí, např. vyšetření zraku na přístroji HRT II. Obdobně u zubních lékařů se dovíte za jak dlouho máte nárok na novou zubní protézu a kolik doplatíte chcete-li lepší než standardní korunku či plombu. Takže jde-li to v některých medicínských oborech, proč by to nešlo ve všech.
Na zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=113&r=nazorya&c=744871 najdete celý článek Jaromíra Gajdáčka.

Na zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=113&r=rozhovora&c=744875 najdete celý rozhovor s profesorem Pafkem.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel nula a čtyři