Máme před sebou rok končící, prý šťastnou, sedmičkou a za sebou máme čtrnáct let existence České republiky. Základem dnešní bohaté vrstvy jsou především ti, kteří v roce 1990 měli peníze - komunisté a veksláci. K nim přibyli ještě zmatení restituenti, z nichž většina považovala nabytý majetek jen a jen za zdroj peněz. Minimálně polovina nových politiků se před tím o politiku vůbec nestarala a když už, tak jen tak na oko. Část z nich šla do politiky s naivní představou, že dokáží něco změnit. Avšak většina jen a jen z touhy být viděn a mít moc a pohodlný život s patřičným finančním zabezpečením. Většina občanů si dodnes neuvědomila, že se dnes musí o sebe, na rozdíl od reálného socialismu, kdy se o ně „starala“ strana a vláda, postarat sama. Tak se, stejně jako za reálného socialismu, nadává a nadává. Především v hospodách u piva. A s tímhle „materiálem“ děláme, vážení spoluobčané, demokracii. Proto se nedivme, že jsme tak „daleko“, a máme politiky, jaké jsme si zvolili, nebo nechali zvolit ti co k volbám nešli.
Proto si do roku 2007 především přejme, abychom nezblbli. Abychom se nenafoukli nad úspěchy a na druhé straně se nezalkli nadáváním na to, co se nevede. Je nutné si neustále, znovu a znovu, připomínat že neexistuje nic, nad čím bychom mohli mávnout rukou. A co je nejnutnější? Přijmout pokoru jako základní lidskou vlastnost. To neznamená sklánět se před silnějšími. To znamená přijmout svůj úděl se všemi problémy a nesnažit se nějak si ho ulehčit. Za všechno se v životě platí. Všechny podvůdky, i na nás samých, se postupně sčítají.
Nový rok je krásný tím, že je po bouřlivém Silvestru svátkem ticha a pohody. I já v tento den přeji nám všem, abychom, nejen dnes, ale i po celý rok 2007, měli možnost vyměnit všechen rámus politické scény za ticho, klid a dobrou pohodu.
2024 ©