Je mi 77 let a mám tyto nemoci: ischemickou chorbu srdeční, nezhoubné zbytnění prostaty, zhoršené oční pozadí a těžké neoperovatelné degenerativní změny páteře způsobující poruchy chůze (chodím s pomocí dvou francouzských berlí). Celkem čtyři zdravotní problémy, na které beru celkem 12 léků. Podle cen a úhradové vyhlášky platné do konce března 2007 bych zaplatil za kalendářní rok na doplatcích za tyto léky celkem 5796,54 Kč, tj. 480,79 Kč měsíčně. Po přepočtu podle nové vyhlášky platné od 1. dubna 2007 zaplatím za tytéž léky na doplatcích 9.229,68 Kč ročně, tj. 769,15 Kč měsíčně. Roční nárůst není, jak říká pan ministr, 150,- Kč, ale 3460,14 Kč, což je měsíčně 284,68 Kč. Tedy i měsíčně je to téměř dvojnásobek, co uváděl pan ministr na jeden rok. Do dubna jsem doplácel za jedno balení všech léků 425,13 Kč (průměrně za jedno balení jednoho léku Kč 35,-) a od duna to bude 632,82 Kč ( průměrně za jedno balení jednoho léku Kč 52,-).
Plně chápu, že dnes je u nás na trhu mnohem více druhů léků, než tomu bylo v době reálného socialismu, kdy většina dnes běžných léků byla vyhrazena pouze pro bolševické papaláše. Pamatuji dobu, kdy jsem měl těžce nemocnou maminku a sháněl pro ni pokoutně léky pomocí známých montérů jezdících do zahraničí, kdy byl jeden počítačový tomograf v kraji a čekalo se na vyšetření několik měsíců, kdy dosažením padesátky ztrácel pacient s nemocnými ledvinami nárok na dialýzu atd.atd. Jsem rád, že je toto všechno v nenávratnu. Nevadí mi, že se musím na svém léčení podílet určitou finanční sumou, ale vadí mi ten chaos při stanovování doplatků. Vadí mi když v době, kdy lék stál 708 Kč tak byl na něj doplatek Kč 48 a nyní když je o 31% levnější a stojí 464 Kč je na něj doplatek 89 Kč o 85% vyšší. Toto jako bývalý účetní a člověk zabývající se celý aktivní život financemi prostě nedovedu pochopit. Při takovýchto „ekonomických“ operacích si vždy vzpomenu na starý a hodně fousatý vtip. Profesoru ekonomie je od posluchačů položena otázka: „Jaký je z ekonomického hlediska rozdíl mezi bordelem a nevěstincem?“ Pan profesor se zamyslí, zavzpomíná na časy svého mládí za první republiky a odvětí: „No přece žádný. Je to jedno a totéž.“ „Nikoli pane profesore“ odvětí posluchač. „Nevěstinec to je podnik, zatímco bordel, pane profesore, bordel to je systém.“ Protože se páni doktoři ekonomií nikdy moc nezabývali a i kupecké počty jim činí značné potíže, potom to s výpočtem těch doplatků takto vypadá. Zboží (léky) se zlevňuje, ale doplatky rostou. Už je opravdu potřeba, aby hospodaření ve zdravotnictví vzali do rukou opravdoví manažeři a lékaři se starali výhradně o léčení pacientů. Je možné, že si budeme připlácet na léčení více, ale bude v tom opravdu systém a ne bordel.
2024 ©