Články od Penzista.bloger.cz

Každá „inovace“ tzv. veřejnoprávní ČT1 = další přiblížení komerčním televizím. číst dál

Právě jsem na ČT24 dosledoval rozhovor moderátora se socioložkou Jiřinou Šiklovou. Protože nešlo o politický problém, bylo její povídání docela zajímavé a s většinou toho co řekla jsem souhlasil. Přesto však její odpovědi měly jednu drobnou vadu na kráse. Všechny poznatky a zkušenosti, které získala o seniorech odpovídaly zkušenostem typicky pražského seniora. Ten, pokud je pohyblivý, má spoustu možností k velmi dobrému uspokojení svých zájmů. O situaci mimo Prahu toho zřejmě mnoho neví. číst dál

Téměř denně potkávám auto České pošty s bílým nápisem > Dnes podáte, zítra dodáme! < na modrém podkladě. číst dál

Ve středu 11.7. vysílala Č24 po šestnácté hodině přímý přenos z tiskové konference ČCSD. Jakmile začaly dotazy novinářů byl přímý přenos přerušen znělkou reklamy, po níž následovala reklama na prolux.cz. Po reklamě následoval ekonomický magazín. Počínáním lidí řídících vysílání ČT24 jsem už nebyl tak silně šokován jako při přenosu z diskuse o euthanasii. Protože byl opět necitlivě ba přímo barbarsky byl přerušen přímý přenos pořadem několikrát opakovaným musím se opět ozvat. číst dál

Dnes, tj. v pondělí 9.7., vysílala Č24 po třinácté hodině přímý přenos z diskusního pořadu o návrhu nového zákona O euthanasii. Diskuse se zúčastnili významní lékaři prof. Klener, prof. Pafko, prof. Topinková atd. (všechna jména si nepamatuji). Jejich vystoupení byla velice zajímavá a poučná. Proto mne šokovalo, když těsně před čtrnáctou hodinou byl diskutující poslanec Šťastný uprostřed věty přerušen znělkou, po níž následovala reklama, nevím na co, doprovázená začátkem písně Den je krásný. Po reklamě následovaly zprávy a po nich nějaký záznam z festivalu v Karlových Varech. Ten jsem už neposlouchal. číst dál

V poslední době se stále více objevují v denním tisku i na internetu stesky na klesající sledovanost jednotlivých televizních stanic. Nevím čemu se autoři těchto konstatování diví. Jako penzista bych mohl sledovat televizi téměř celý den, ale nemám se na co dívat. Řada pořadů nestojí za nic, jako např. telenovely, Ulice, Letiště, Zoufalé manželky, Ordinace v růžové zahradě atd. Řada pořadů se opakuje, jako např. Místo nahoře, Kojac, Walker-Texas ranger, Vraždy v Midsomeru, Julie Lescaut atd. Ty, o které bych měl zájem jsou vysílány v takových časech, které mi nevyhovují, jako např. Barvy života na Čt1 (pátek 9:00 a pondělí 5:00), které si musím nehrát na video. A tak mi toho k přímému sledování mnoho nezbylo. číst dál

Pod tímto titulkem jsem si dnes přečetl v rubrice Hydepark deníku DNES úvahu výkonného řiditele Svazu zdravotních pojišťoven Jaromíra Gajdáčka, která mne svým obsahem velmi zaujala. Autor na začátku píše: „Při pročítání článků MF DNES o zkušenostech pacientů s neochotou lékařů mne napadl vtip, který se kdysi vyprávěl a je dodnes aktuální: Pacient přijde k lékaři na pohotovost a ten se na něj nesmírně mračí. Pacient ve snaze odlehčit situaci říká: „Pane doktore, já vím, že je pozdě a že jdu nevhod, ale proč se tak strašně mračíte?“ Doktor odpovídá: „Nemám rád lidi, a ty nemocné už vůbec ne.“ Přesto jsem přesvědčen, že v Česku je drtivá většina slušných lékařů a sester.“ a ptá se „Kde však jsou příčiny toho, že lékaři někdy reagují podrážděně?“ číst dál

Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas chce v rámci reformy veřejných financí kontrolovat, jak tělesně postižení využívají příspěvek na péči, který jim stát vyplácí podle zákona č. 108/2006 od letošního ledna. Navrhuje, aby v případě, že ani po písemném upozornění neuvedou, jak peníze z příspěvku použili, jim byla výplata dávky zastavena. číst dál

Na www.infoposel.cz/index.php?idm=clanky&idr=31&idc=1178176066, což je stránka Informačního systému pro tělesně postižené, přečetl článek převzatý z Lidových novin s výše uvedeným titulkem z něhož cituji: číst dál

V květnu roku 1945 mi bylo necelých 15 let. Žil jsem se svými rodiči na nádraží v malé osadě Dolní Cetno, která je dodnes součásti obce Niměřice. Na začátku školního roku 1944/45 nám zavřeli v Mladé Boleslavi Obchodní akademii, kam jsem měl nastoupit do prvního ročníku, a tak jsem pracoval jako „pomocný dělník“ v kanceláři místního cukrovaru. 5. května byla, jako dnes, sobota. Po příchodu do práce mi disponent pan Turina řekl: „Válka se chýlí ke konci. Tak už není nutné abys v pondělí přišel do práce. Užij si trochu volna, než znovu začne škola.“. číst dál

Dnes jsem si vyhledal na stránkách ministerstva zdravotnictví stránku z presentace na Semináři pro novináře na téma Regulační poplatky v kontextu reformy zdravotnictví a nestačil jsem se divit. Informace, které naši „novináři a publicisté“ publicisté podávají ve všech druzích sdělovacích prostředků nelze nazvat ničím jiným než honbou za senzací a šířením poplašné zprávy. číst dál

Tak jsem si včera přečetl v mfDNES dva články - 10x v ordinaci aneb kolik zaplatíte + Lidé si uvědomí, že péče není zadarmo - věnované připravované reformě zdravotnictví. Dnes jsem si doplnil získané vědomosti také z mfDNES přečtením rozhovoru s ministrem Julínkem. Kdybych byl ještě v pracovním poměru, který jsem ukončil před sedmnácti lety odchodem do penze, potom bych o jím navržených změnách nepřemýšlel. Dnes je mi, bohužel, 77 let a jsme, s o rok mladší manželkou, plně odkázáni pouze na příjem z důchodového zabezpečení. Můj důchod je o nějakou stovku nad průměrem, manželčin zase pod průměrem, takže se dá po jejich sečtení a vydělení dvěma říci, že dostáváme průměrný důchod. Protože, jak už jsem na těchto stránkách psal, nemáme ani auto, ani chatu, ani hrobku, tak jsme s ním dosud vycházeli a do té pětasedmdesátky si mohli zaplatit i týdenní pobyt na horách, které velice milujeme. Po té pětasedmdesátce se všechno změnilo. Oba se dnes pohybujeme trvale pomocí dvou francouzských berlí, což znamená, že na hory jsme museli zapomenout. To by ještě nebylo to nejhorší, ale při chození po čtyřech, jak chůzi pomocí berlí nazývám, nejsme také schopni udělat si řadu věcí sami a potřebujeme pomoc druhých, za kterou musíme pochopitelně platit. I to jsme zatím řešili bez problémů. číst dál

Když se konečně objevil na www.vzp.cz/cms/internet/cz/Lekari/Ciselniky/ číselník obsahující částky, které pojišťovny hradí za jednotlivé léky, tak jsem neváhal a jako bývalý účetní si spočítal jak na tom od 1. dubna budu. Současně jsem to porovnal s tím, jak jsem na tom dosud byl. Ničeho radostného jsem se nedopočítal. číst dál

Ačkoliv se považuji za křesťana přesto jsem nikdy v žádné církvi nebyl a nebudu. Jsem, jak se říká, bez vyznání, ale ne bez víry. Je to dáno zkušenostmi lidí, mně velice blízkých, a také zkušeností mou vlastní s církví římskokatolickou. číst dál

Opakování je matkou moudrosti, jak říkával Jan Ámos Komenský a proto se budu čas od času také věnovat pořadům České televize. Proč právě této televize a ne ostatních? Protože jde o televizi tzv. veřejnoprávní, na jejíž provoz jsem ze zákona povinen přispívat určitou částku ze své penze. To je důvod proč si myslím, že mám i právo se k jejím pořadům vyjadřovat. Je mi jasné, že stále platí staré české přísloví: „Nenajde se člověk ten, který by se zavděčil lidem všem.“ Proto, ač penzista, nesedím u bedny, jak říkají moje vnoučata, od rána do večera, ale pořady si vždy předem, podle nabídky v týdeníku TELEVIZE, pečlivě vybírám K těmto vybraným pořadům se také budu vyjadřovat. Ty, které si nevyberu, mi zpravidla z nějakých důvodů nevyhovují a proto se k nim ani vyjadřovat nemohu. Možná, že se pozastavíte nad tím, že se někdy budu vyjadřovat k pořadům, z nichž jeden běží na ČT1 a druhý na ČT2 ve stejnou. Pokud mám o takové pořady zájem, potom si jeden nahraji na video a přehraji později, když za naopak v televizi nic není. číst dál