Penzista.bloger.cz

Opakování je matkou moudrosti, jak říkával Jan Ámos Komenský a proto se budu čas od času také věnovat pořadům České televize. Proč právě této televize a ne ostatních? Protože jde o televizi tzv. veřejnoprávní, na jejíž provoz jsem ze zákona povinen přispívat určitou částku ze své penze. To je důvod proč si myslím, že mám i právo se k jejím pořadům vyjadřovat. Je mi jasné, že stále platí staré české přísloví: „Nenajde se člověk ten, který by se zavděčil lidem všem.“ Proto, ač penzista, nesedím u bedny, jak říkají moje vnoučata, od rána do večera, ale pořady si vždy předem, podle nabídky v týdeníku TELEVIZE, pečlivě vybírám K těmto vybraným pořadům se také budu vyjadřovat. Ty, které si nevyberu, mi zpravidla z nějakých důvodů nevyhovují a proto se k nim ani vyjadřovat nemohu. Možná, že se pozastavíte nad tím, že se někdy budu vyjadřovat k pořadům, z nichž jeden běží na ČT1 a druhý na ČT2 ve stejnou. Pokud mám o takové pořady zájem, potom si jeden nahraji na video a přehraji později, když za naopak v televizi nic není. číst dál

Máme před sebou rok končící, prý šťastnou, sedmičkou a za sebou máme čtrnáct let existence České republiky. Základem dnešní bohaté vrstvy jsou především ti, kteří v roce 1990 měli peníze - komunisté a veksláci. K nim přibyli ještě zmatení restituenti, z nichž většina považovala nabytý majetek jen a jen za zdroj peněz. Minimálně polovina nových politiků se před tím o politiku vůbec nestarala a když už, tak jen tak na oko. Část z nich šla do politiky s naivní představou, že dokáží něco změnit. Avšak většina jen a jen z touhy být viděn a mít moc a pohodlný život s patřičným finančním zabezpečením. Většina občanů si dodnes neuvědomila, že se dnes musí o sebe, na rozdíl od reálného socialismu, kdy se o ně „starala“ strana a vláda, postarat sama. Tak se, stejně jako za reálného socialismu, nadává a nadává. Především v hospodách u piva. A s tímhle „materiálem“ děláme, vážení spoluobčané, demokracii. Proto se nedivme, že jsme tak „daleko“, a máme politiky, jaké jsme si zvolili, nebo nechali zvolit ti co k volbám nešli. číst dál

Když se dívám zpět na průběh roku 2006, usazuje se mi v ústech podivná hořkost. Nejenže padají letadla, potápějí se lodi a přicházejí jiné katastrofy, ale přímo zde, u nás v Česku, život probíhal a probíhá poněkud podivně. Vše, kvůli čemu velká část občanů cinkala klíči, se k nám pomalu vrací. Nejhorší na tom je, že tento návrat už nikoho příliš nerozčiluje, nevzrušuje, nezajímá. Velká část mladé generace má zájem jen o to, jak urvat kus žvance, poněvadž dnes se ho dá urvat i velký kus. Střední generace má máslo na hlavě a tak raději mlčí. No a my staříci? My už nemáme sílu tomu všemu vzdorovat. číst dál

Na základě mých rodičů, příbuzných a známých vím již od mládí, že živod důchodce v reálném socialismu nebyl procházkou růžovým sadem. Měnová reforma v roce 1953 je okradla o celoživotní úspory a životní pojistky. Kolektivizace zemědělství o výměnky. Zákon 40/1959 Sb. o důchody. A tak jim zbyly jen oči pro pláč a nádenická práce až do konce života. Totéž čekalo i mne, když jsem byl po příchodu vstupců v roce 1968 vyhozen z práce a můj měsíční příjem klesl téměř na polovinu. Živili jsme s manželkou dva nezletilé syny a tak jsme se museli zříci mnoha věcí, které byly pro jiné rodiny samozřejmo... číst dál

O dokonalé znalosti místopisu naší republiky svědčí titulek dnešních Hospodářských novin k článku o sluneční elektrárně v Hrádku nad Nisou: číst dál

Mnozí politici horují pro většinový volební systém. Přinese skutečně to co od něho očekávají? Myslím si, že ne. Proč? Protože v jednomandátovém volebním odbodu může kandidovat kde kdo a naši voliči jsou schopni zvolit kdejakého poltického neumětela, hlavně když bude slavný a veřejně co nejvíce známý. Příkladů v senátu je dost. Kromě toho volby do senátu dokazují, že druhé volební kolo není zpravidla pro někoho, ale proti někomu, což výrazně dokázal při druhém kole prvních voleb do senátu Josef Lux když nabádal voliče KDU-ČSL aby nevolili kandidáta svého koaličního partnera ODS, ale protivníka tohoto kandidáta. I když o mrtvých se má mluvit jen dobře, je tento fakt neoddiskutovatelný. číst dál